Lingxiao rozdělení a podrobnosti

Palác Lingxiao je majestátní sídlo, které se ztrácí ve výšinách, obklopené mlhou a tajemstvím. Jeho struktura je postavena z černého kamene, který vypadá, jako by byl vytvarován z noci samotné, s jemně lesklým povrchem, který odráží světlo jako temný zrcadlový obraz. Místo klasických střešních tašek pokrývá palác série plynulých, vlnitých střešních kleneb, připomínajícího tvar vln oceánu, které se zdají plynule proplouvat z jednoho do druhého.

Hlavní vchod je střežen dvěma obrovskými kamennými strážci, jejichž těla jsou pokryta jemnými vyřezávanými symboly starých, ztracených jazyků. Stěny paláce jsou pokryty mozaikami, které zachycují pohyb světla a stínů, vytvářející obraz neustálé změny mezi temnotou a světlem. Každý krok po mramorové podlaze zní v tichu jako ozvěna dávných tajemství, která jsou tu stále přítomná, a vypadá, že každé místo v paláci má svou vlastní, tajemnou atmosféru.

Ve středu paláce stojí hlavní sál, jehož stropy jsou vysoké a zdobené jemnými zlatými ornamenty, jež připomínají hvězdné nebe. Z oken, která se táhnou až od podlahy až ke stropu, se otevírá výhled na krajinu pod palácem, kde mlha a mraky proplouvají mezi vrcholky hor, jakoby palác byl skutečně na hranici nebes a země.

V srdci paláce se nachází nádherný chrám, jehož svatyně je osvětlena tisíci lotosovými lampiony, jejichž světlo je tak jemné a něžné, že vypadá, jako by se celé místo koupalo v tichém zlatém záři. Tato místnost je plná tichého šepotu modliteb a tajemných rituálů, které se zdají být věčné a nadčasové.

Celý palác vyzařuje klid a moudrost, jakoby byl místem, kde se stíny a světlo spojují v dokonalou harmonii. Tato místo je stejně plné tajemství jako samotná říše Lingxiao.

Místo, kde přebývá Yin Shuoyue

Hluboko v říši Lingxiao, kde se mlha proplétá mezi starobylými chrámy a nebe nikdy není zcela temné ani zcela světlé, se nachází skryté sídlo Yin Shuoyue. Místo, kam vkročí jen málokdo a odkud se mnozí nevrátí stejní.

Její příbytek leží na útesu obklopeném věčně plujícími oblaky, které se zdají být živé, jako by chránily toho, kdo zde sídlí. K nebi se tyčí vysoké pagody postavené z černého nefritu, jejichž střechy se lesknou jako hladina zrcadlového jezera při svitu měsíce. Každý sloup, každý kámen je pokryt starodávnými rytinami, které se mění v závislosti na tom, kdo se na ně dívá.

Cestičky jsou vydlážděny temně modrými dlaždicemi, které v noci slabě září, jako by v sobě nesly zbytky hvězdného prachu. Lotosové lampiony plují po neviditelných proudech vzduchu, mihotavé plameny v jejich nitru mění barvu v závislosti na náladě větru.

Uprostřed tohoto sídla se rozkládá zahrada, kde nerostou běžné květiny – zdejší rostliny mají stříbřité lístky, které se rozevírají pouze v noci, a černé růže, jejichž trny nesou jemné kapičky rosy, které mohou být buď léčivé, nebo smrtící. Malé jezírko s hladinou temnou jako nejhlubší propast odráží měsíc, i když na obloze žádný není.

Vzduch je prosycen jemnou vůní kadidla, ale v hloubce mlhy občas zazní něco, co připomíná tichý zpěv nebo šepot dávných duší.

Tohle místo není mrtvé. Je živé. Je to kout, kde se světlo a stín prolínají v dokonalé harmonii – stejně jako Yin Shuoyue.

Sídlo rodu Bai v říši Lingxiao (白氏府邸)

Na jednom z nejvyšších vrcholů Lingxiao, zahaleném v věčné mlze a stříbrném oparu, se rozprostírá sídlo rodu Bai (白氏) – majestátní, tiché a zahalené v tajemství. Palácový komplex je postaven z bílého nefritu a černého jadeitu, což mu dodává éterický kontrast mezi světlem a temnotou.

Vnější nádvoří (外庭)

Cesta k sídlu vede po dlouhém kamenném mostě, který se klene nad propastí plnou mlhy. Po obou stranách mostu se tyčí bílá kamenná zábradlí, zdobená vyřezávanými motivy létajících jeřábů a rozkvétajících lotosů. Na konci mostu se tyčí vysoká brána z černého jadeitu, v jejímž středu září vrytý symbol stříbrného měsíce a plovoucího lotosu.

Za branou se rozprostírá nádvoří vydlážděné šedým kamenem, poseté černými borovicemi, jejichž větve se sklánějí jako by šeptaly zapomenuté příběhy. Podél cest stojí dlouhé mramorové lucerny, které se za soumraku rozsvěcují stříbřitým ohněm, jejichž plameny se nikdy netřesou ve větru.

Hlavní palác (主殿)

Hlavní síň Baiyu Dian (白玉殿) – Nefritový palác se tyčí jako duchovní srdce sídla. Stěny jsou vytesané z bílého nefritu, jejich hladký povrch je vykládaný jemnými liniemi černého jadeitu, které vytvářejí obraz vířících mraků a klidných vln. Střechy jsou pokryté stříbrnými taškami, které se v tlumeném světle Lingxiao třpytí jako povrch zamrzlého jezera.

Dveře jsou těžké, vyřezávané z ebenového dřeva, jejich povrch zdobí motivy lotosových květů a plujících oblaků. Po otevření se návštěvník ocitne ve vysoké síni, kde sloupy z černého mramoru nesou střechu zdobenou zlatými draky. Na podlaze leží koberec s motivem noční oblohy, utkaný z temně modrého hedvábí, posetý stříbrnými nitěmi, které se třpytí jako hvězdy.

Uprostřed sálu stojí vodní pavilon, kde z bílého kamenného jezírka vyrůstají černé lotosy, jejichž květy září jemným modrofialovým světlem. Voda v jezírku je průzračná, ale hluboká jako samotné nebe, její hladina se nikdy nepohne, dokud ji někdo nenaruší svou přítomností.

Soukromé komnaty (静居)

Za hlavní síní se nachází tiché zahrady, skrývající soubor menších pavilonů, kde přebývají členové rodu Bai. Každý pavilon je propojen dřevěnými chodbami, které se vinou mezi měsíčními jezírky a květinovými zahradami. Zábradlí a mostky jsou pokryty vyřezávanými vzory v podobě vířícího větru a vlnících se vod, což symbolizuje rovnováhu mezi nebem a zemí.

V zahradách rostou měsíční sakury, jejichž bledé okvětní lístky nikdy neopadávají, ale ve světle lamponů září jako stříbrné plameny. Mezi stromy protékají úzké potůčky, jejichž voda je tak průzračná, že odráží celý svět jako křišťálové zrcadlo.

Uvnitř komnat vládne klid. Nábytek z ebenového dřeva, zdobený vykládáním z perleti, odráží jemnou eleganci nesmrtelných. Hedvábné závoje, které se vznášejí u oken, se pohybují i při nepatrném závanu větru, jako by v nich přebývaly duchové starých mistrů.

V nejhlubší části sídla se nachází meditační síň, kde bílý lotosový oltář stojí pod vysokým oknem ve tvaru kruhu, které otevírá pohled na nekonečné nebe Lingxiao. Zde se rod Bai noří do hlubin nesmrtelné moudrosti, daleko od světa smrtelníků, v prostoru, kde se zastavil čas.

Palác Yinluo Hai

– se nachází na úpatí starobylých hor, obklopený mořem a vodními proudy, které se zdají být živé. Místo, kde se stíny setkávají s odlesky měsíčního světla, zůstává zahaleno tajemstvím a neustálým šepotem větru. Palác samotný je postaven z bílého a stříbrného mramoru, který se ve světle luny leskne jako zrcadlo, vytvářející dojem, že se sídlo vznáší nad hladinou vody.

Přední brána paláce je vytesána z mramoru, zdobena složitými vzory připomínajícími mořské vlny a spirály, které se vzdalují do nekonečna, jako by se pokoušely dotknout nebe. Stěny jsou pokryté jemnými sochami dávných bohů a ochranných duchů, jejichž oči, vytesané do mramoru, mají zdání života, jak se zdá, že sledují každého, kdo se přiblíží.

Do paláce vedou široké schody, jejichž schody jsou vyrobeny z modrého kamene, který při každém kroku vytváří zvuk podobný šepotu vln. Palác je obklopen vodními nádržemi, v nichž plavou lotosové květy, a na jejichž hladině se odráží jemné světlo lantern, které jemně osvěcují tmavé noci. Nad celým palácem se tyčí majestátní věže pokryté stříbrným mechem, které se vinou vzhůru, ztrácí se v mlze a zdají se být neodmyslitelně spojené s nebem.

Okna paláce jsou vyřezávaná do složitých obrazců, jejichž tvary připomínají stíny v moři, a skrze ně proniká slabé, éterické světlo, které dává paláci pocit neustálého pohybu. Zahrady kolem paláce jsou naplněny tichými studnami, jejichž hladina zůstává klidná a tajemná, obklopená stromy s dlouhými, jemnými větvemi, jež se sklánějí k zemi a vytvářejí tiché stíny.

V srdci paláce je obrovská síň, kde se nachází trůn, zdobený zlatými a stříbrnými vlnami, jakoby vytvořený z čisté magie oceánu. V této síni je vzduch vždy chladný, ale naplněný silou, která působí jako ochrana. Přímo nad trůnem visí obrovský křišťálový krystal, který vyzařuje jemné světlo, jako měsíc odrážející se v moři – ne příliš silné, ale vždy přítomné.

Palác Yao Xin

V říši Lingxiao je majestátní a tajemný, postavený z bílého kamene, který se zdá být pokryt jemným zlatavým nádechem, jenž odráží sluneční paprsky, když je na obloze jasně. Palác se tyčí na vrcholu nejvyššího hory Tianji, obklopený neustálou mlhou a mraky, které se vznášejí kolem jeho věží jako duchové z minulosti. Střecha paláce je zdobena jemně tvarovanými draky a phoenixi, jejichž šupiny a peří se zdají ožít v pohybu, jako by chránily samotné místo.

Vstup do paláce je skrze mohutná dřevěná vrata, která jsou vyřezaná do složitých vzorců symbolizujících harmonii mezi světem živých a duchů. Nad nimi visí ornamenty, které třpytí, jako kdyby z nich samých vyzařovala magická energie. Kolem paláce se rozprostírá široká zahrada plná vzácných květin a stromů, jejichž kořeny se spojují s nesmrtelnou zemí pod nimi.

Ve vnitřních sálech paláce vládne klid a ticho. Stropy jsou klenuté a zdobené složitými malbami zobrazujícími božské bytosti a nesmrtelné symboly, jejichž barvy se mění podle směru světla, od zlatavé po tajemnou fialovou. Vzduch je zde naplněn jemnou vůní kadidla a mystických bylin, které rostou pouze v této říši. V každém rohu paláce stojí sochy moudrých mistrů, jejichž oči se zdají být živé, jako by sledovaly každého návštěvníka, který se odváží vstoupit do tohoto chrámu magie a věčnosti.

Dál v paláci se nachází Velká síň, která slouží jako místo pro meditace a výuku, kde nesmrtelní mistři sdílejí své vědomosti a znalosti o magii, životě a smrti. Tato síň je osvětlena jemným světlem, které vyzařuje z krystalů zavěšených na stropě. Všude kolem jsou sochy z bílého jadeitu, jejichž tvar připomíná nebeské tvory, kteří bdí nad každým rozhodnutím a učením v tomto posvátném místě.

Palác Yao Xin je nejen domovem nesmrtelných, ale i světem, kde se setkává magie, historie a nekonečná moudrost. Každý kout je naplněn tajemstvím a nevyřčenými příběhy, které čekají na ty, kteří se odváží je objevit.