Legenda o Xuan Gui a jeskyni Houyan

Legenda o Xuan Gui a jeskyni Houyan

Jižní Nanyun – země divokých řek a kaskádovitých vodopádů, kde mlha tančí mezi chrámy a džungle šeptá svá vlastní tajemství.

Ale mezi všemi skrytými zákoutími této krajiny je jedno místo, kam se neodváží vkročit žádný smrtelník.

Místo, o němž se v šeptaných příbězích mluví jen za temných nocí.

Houyan.

Jeskyně Ohnivého oka, skrytá za vodopádem rudě zbarveným při západu slunce, je prý bránou do hlubin, kam světlo nikdy nedosáhne.

A v těchto hlubinách žije něco, co není z tohoto světa.

Bytost starší než sama džungle.

Xuan Gui.

Xuan Gui – Černá želva prokletí

Nezná slitování.
Nezná soucit.
Nezná hranici mezi snem a noční můrou.

Její krunýř je černý jako nekonečné moře za bouře, na krunýři má rudé části energie pokrývající jeho povrch se třpytí jako ztuhlá krev.

Její oči hoří karmínovým světlem, jejich pohled dokáže proniknout i do nejtemnějších zákoutí duše.

Xuan Gui není ochránce.
Není strážce džungle.
Není bůh ani démon.

Je kletba vtělená do podoby, kterou žádný smrtelník nedokáže pochopit.

A přesto – ti, kdo slyší její volání, nedokážou odolat.

Zrození Xuan Gui – Krví napsaná kletba

Kdysi dávno, ve věku dávno zapomenutém i těmi nejstaršími mnichy, vládl Jižnímu Nanyunu císař, jehož jméno se vytratilo z dějin.

Toužil po nesmrtelnosti, po síle, která by jej povznesla nad všechny bohy a démony.

A tak nařídil vykonat rituál temnější než bezměsíčná noc.

Sto válečníků bylo přivedeno na okraji vodopádů Houyan.

Jeden po druhém byli obětováni.

Jejich krev skropila kameny, jejich kosti zapadly do vod, jejich duše se ztratily ve věčném proudu džungle.

A pak se země otřásla.

Nebesa potemněla, voda zrudla, a z hlubin jeskyně vystoupila Xuan Gui.

Její oči se poprvé otevřely a její pohled přivedl císaře k šílenství.

Jeho tělo přežilo, ale jeho mysl se rozpadla na tisíc ozvěn, které se dodnes ozývají v nočním větru.

Jeho říše padla.
Jeho jméno bylo vymazáno z historie.
A Xuan Gui zůstala.

Volání z Houyan – Když rudý měsíc vrhá svůj stín

Říká se, že když měsíc zrudne a krev skropí zem, Xuan Gui otevře své oči a její hlas promluví k těm, kteří touží po moci.

Čarodějové, válečníci, šílenci—všichni byli svedeni jejím šeptem.

A všichni, kdo se přiblížili k Houyan s chamtivostí v srdci, byli pohlceni temnotou.

Nikdo se nikdy nevrátil.

Říká se, že jeskyně Houyan není jen místem, ale branou do něčeho daleko horšího.

A Xuan Gui zůstává ve stínu vodopádů, čekající na dalšího blázna, který se odváží překročit práh legendy.

Legenda ztracená v čase

V přítomnosti se o její existenci pouze šeptá.

Příběhy o Xuan Gui a jeskyni Houyan se staly jen legendou, ztracenou v plynutí věků.

Někteří věří, že je to jen mýtus.

Jiní přísahají, že ji viděli – její oči zářící ve tmě, její stín pohybující se pod vodami.

Ale pravda?

Pravda leží pohřbená v mlčenlivých hlubinách jeskyně Houyan… kde Xuan Gui stále čeká.