Legenda o Pohřebních mohylách Baiyin Feng – Stříbrných větrůV hlubokém srdci Východního Dongzhou, kde se mlha nikdy nerozestupuje a větry nesou zapomenutá slova, leží Pohřební mohyly Baiyin Feng – Stříbrných větrů. Toto místo, zahalené tajemstvím a strachem, bylo kdysi sídlem největší akademie v celé říši Shijie – Akademie devíti učení.
Po staletí se sem sjížděli ti nejnadanější učenci, generálové i mniši, aby hledali pravdu, moudrost a tajemství kultivace. Pod vedením velkého mistra Zhen Lua akademie vzkvétala, její knihovny ukrývaly spisy starší než samotné dynastie a studenti se učili rozmlouvat s větrem a rozumět plynutí vody.
Ale mezi nimi byli i tací, které neuspokojovalo pomalu nabývané vědění. Toužili po rychlé moci, po vědomostech, které by je vynesly nad obyčejné smrtelníky. A tak jedné bouřlivé noci, kdy se hromy lámaly mezi vrcholky hor a vítr zpíval neklidnou píseň, se pět nejambicióznějších žáků vkradlo do Zakázané síně poznání.
Tato síň, chráněná pečetěmi starými jako sama akademie, ukrývala svitky Páté cesty kultivace – cesty duševní nesmrtelnosti. Zhen Lu je po staletí držel pod zámkem, neboť věděl, že některá tajemství není možné pochopit, aniž by se za ně zaplatila cena.
Ale studenti neposlouchali.
Když svitky rozvinuli, nebe potemnělo, pagody se otřásly a mlha v údolí se zbarvila do krvava. Ráno byla akademie prázdná. Pět set žáků i jejich učitelé zmizeli. V chrámech zůstaly otevřené knihy, rozlitý inkoust na stolech, pohaslé svíce – jako by život v Akademii devíti učení byl přerušen v jediném okamžiku.
A pak se vítr začal chovat jinak.
Ten, kdo prošel ruinami, slyšel hlasy, jak recitují úryvky starých filozofií, odříkávají dávné verše a ztracená jména. Ti, kdo se pokusili rozumět jejich slovům, se už nikdy nevrátili – jejich duše prý splynuly s větrem a staly se součástí věčné ozvěny vědění, které nikdy nemělo být poznáno.
Místní lidé začali ruiny zasypávat kamením a stavět mohyly, aby uzavřeli prokleté místo. Postupem let vznikly Pohřební mohyly Baiyin Feng, nazvané podle stříbrné mlhy, která je obklopuje a šeptá slova, kterým nikdo nesmí naslouchat.
Pravidla těch, kteří se odváží přijít:
• Nikdy neposlouchej vítr příliš dlouho.
• Nikdy neříkej žádné jméno, které uslyšíš mezi větrem.
• Nikdy se nepokoušej odpovědět na otázku, kterou šeptají hlasy.
Říká se, že pod nejvyšší mohylou stále leží zakázané svitky. Žádný učenec je však nikdy neobjevil – a ti, kdo se o to pokusili, se stali součástí větrů navždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat