Legenda o Dvojčatech Lotosového Měsíce

Legenda o Dvojčatech Lotosového Měsíce

Na počátku nebylo nic – žádné světlo, žádná temnota, žádný zvuk, žádný pohyb. Jen ticho. A v tom tichu, v nekonečné prázdnotě, se zrodila dvě srdce. Dvě duše spletené dohromady jako kořeny lotosu, které nikdy nepoznaly samotu.

Nikdo neví, odkud přišli. Nikdo neví, zda je stvořilo samo nebe, nebo zda byli odrazem dávno zapomenutého osudu. Někteří tvrdí, že kdysi byli hvězdami, které se zřítily na zem, stále svázané neviditelným poutem. Jiní šeptají, že se narodili z jediného záblesku měsíčního světla, který se rozlomil na dvě části. A další věří, že nikdy nebyli smrtelní – že jejich existence je starší než samotný čas.

Byli jen dva. A přesto byli vším.

Dvojčata Wang – Nerozdělitelná zrcadla osudu

Říkalo se jim Dvojčata Wang, ale ve skutečnosti byli dvě poloviny jediné duše. Jeden nikdy neexistoval bez druhého, jejich stíny se nikdy neoddělily, jejich kroky nikdy nevedly opačnými směry.

Wang Qinglian – starší bratr, chladný a tichý jako jezero za bezvětrné noci. V jeho očích se odrážely hvězdy, ale nikdy měsíc, protože ten patřil jen jeho sestře. Byl jako voda, která skrývá hloubky, jež nikdo nikdy nespatří.

Wang Lianyu – mladší sestra, jemná jako lotosový květ, který rozkvétá pouze v temnotě. Její úsměv byl vzácný jako stříbrný měsíc v období dešťů. Její přítomnost byla tichá, neuchopitelná, věčná. Byla mlhou, která halí tajemství světa, světlem, které nepatří nikomu kromě Qingliana.

Byli nerozluční. Tam, kde kráčel jeden, byl i druhý. A pokud někdy nebyli spolu, znamenalo to, že jejich duše volala toho druhého zpět.

Zrození Lianjingu – Říše beze stínů

Když se jejich ruce poprvé dotkly, země se zachvěla. A svět, který dosud neexistoval, se zrodil.

Nevznikl krví ani mečem. Nebyl vybojován válkou ani touhou po moci. Prostě se objevil, jako by zde byl odjakživa, čekající pouze na ně.

Lianjing – Posvátná Lotusová Říše – nebyla pouhým místem. Byla odrazem jejich duší. Její jezera byla klidná jako pohled Qingliana. Její lotosy kvetly v temnotě stejně jako Lianyu.

Zde neexistovala samota. Zde neexistovala lež. Byla to říše, kde světlo a tma nikdy nestály proti sobě, ale splývaly v jedinou harmonii – stejně jako Dvojčata Lotosového Měsíce.

Říše, která dýchá jejich jmény

Lianjing je místem, kde ticho není prázdné, ale plné neviditelného spojení. Kde každý odraz na vodní hladině nese stopy těch, kteří se nikdy nerozdělí.

Ve dne je jeho nebe bez mráčku – klidné a stálé, jako srdce Qingliana. V noci se v jeho vodách odrážejí všechny hvězdy světa – ale nikdy měsíc. Měsíc byl vždy skryt v očích Lianyu a jeho světlo patřilo jen jejímu bratrovi.

Říká se, že každý, kdo do této říše vstoupí, pocítí zvláštní tíhu. Ne jako strach, ne jako varování – ale jako vědomí, že zde nelze nic skrýt. Zde neexistují lži. Zde neexistují polopravdy.

Zde je jen pravda. A pravda je jediná – dva existují pro sebe a jejich pouto je věčné.

Konec, který nikdy nepřijde

Nikdo neví, odkud přišli. Nikdo neví, zda kdy měli začátek. Ani oni sami to nevědí. Jen existují – a s nimi i jejich říše.

Říká se, že jednou, až se jejich pouto přetrhne, až jejich oči přestanou hledat jeden druhého, až jejich prsty ztratí sílu se dotýkat... Lianjing zmizí. Stejně tiše, jako se kdysi objevil. A s ním zmizí i oni.

Ale kdo by si to dokázal představit?

Nikdo nikdy neviděl Wang Qingliana bez Wang Lianyu.
Nikdo nikdy neslyšel Wang Lianyu promluvit, aniž by její slova nedoprovázel její bratr.

A tak dlouho, dokud ve vodách Lianjingu rozkvétají lotosy, dokud v jeho uličkách zaznívá ozvěna tichých kroků, dokud noční obloha zůstává beze stínu měsíce... Dvojčata Lotosového Měsíce žijí.

A pokud někdy spatříš lotos, který rozkvétá pouze v temnotě…
Pokud ucítíš v nočním větru šepot jmen, která nikdo nezná…
Pokud zahlédneš dvě postavy kráčející podél vodní hladiny, a přitom se nebudou odrážet ve vodě…

Možná ses právě dotkl legendy, která nikdy nezemře.