Legenda o císaři Yinluo Mohe a válečníkovi Liang Zhenovi

Legenda o císaři Yinluo Mohe a válečníkovi Liang Zhenovi

V dávných dobách, kdy Xijingské impérium rozkvétalo pod vládou mocného a spravedlivého císaře Yinluo Mohe, se odehrál příběh lásky, věrnosti a tragédie, který se navždy zapsal do dějin i srdcí lidí.

Císař Yinluo Mohe byl znám nejen svou neochvějnou moudrostí a schopností vést říši s pevnou rukou, ale i svou skrytou melancholií, kterou nosil v očích. Málokdo věděl, že důvodem byl muž, který po jeho boku stál po mnoho let – legendární generál Liang Zhen. Ten byl císařovým nejbližším důvěrníkem, jeho štítem a mečem, jediným, komu Mohe skutečně věřil. Přestože jejich pouto bylo hlubší, než co si svět dokázal představit, císař i jeho válečník věděli, že jejich láska je odsouzena k tajnosti, neboť říše potřebovala silného vládce, ne muže, který by se poddal citům.

Přesto však Yinluo Mohe daroval Liang Zhenovi něco, co překračovalo veškeré zákony a tradice – prsten, mistrovsky vytesaný z černého jadeitu, který byl symbolem nejen císařské přízně, ale i tichého slibu, že jejich duše zůstanou spojeny navždy. Liang Zhen nikdy tento prsten nesundal, ať už vedl vojska do bitvy nebo klečel před trůnem svého císaře.

Když se říše ocitla v nebezpečí kvůli zradě mocných dvorských rádců, kteří se spikli s nepřátelskými armádami, Liang Zhen byl pověřen vedením císařských vojsk do rozhodující bitvy. Mohe ho v předvečer odjezdu naposledy přitiskl k sobě v soukromí svých komnat a šeptem mu slíbil, že pokud by svět nebyl tak krutý, zůstal by po jeho boku až do posledního dechu. Liang Zhen, se slzami v očích, slíbil totéž.

Bitva byla krvavá a nemilosrdná. Liang Zhen vedl své muže s odvahou a silou, kterou mu dodávala nejen loajalita k říši, ale i láska k muži, kterému zasvětil svůj život. Ale zrada byla hlubší, než si kdokoli dokázal představit. Jeden z nejbližších rádců, který přísahal věrnost císaři, se sklonil před nepřítelem a vydal Liang Zhena do pasti.

Zraněný a obklíčený, odmítl vzdát svůj meč. Bojoval až do posledního dechu, dokud mu síly nestačily. Když padl k zemi, jeho ruka sevřela černý jadeitový prsten, jeho poslední spojení s císařem. Věděl, že Mohe bude truchlit, ale zároveň věřil, že jeho smrt bude znamenat alespoň dočasnou záchranu pro říši.

Když se zpráva o Liang Zhenově smrti donesla k císaři, Yinluo Mohe se neprojevil navenek. Nesl svůj žal s královskou důstojností, jak se od něj očekávalo. Ale v noci, když byl sám ve svých komnatách, svíral prsten, který mu byl vrácen z bojiště, a dovolil si poprvé po mnoha letech plakat. Legenda praví, že od té doby už nikdy nenosil jiný šperk než ten, který kdysi patřil Liang Zhenovi, a že každý rok ve výročí bitvy nechával rozkvést černé lotosy na místě, kde jeho milovaný naposledy bojoval.

Říká se, že když Yinluo Mohe konečně odešel z tohoto světa, byl pohřben s černým jadeitovým prstenem na prsteníčku levé ruky. A dodnes, když padá první sníh, lidé věří, že je to smutek císaře, který truchlí za válečníka, jehož jméno nikdy neupadlo v zapomnění.

A tak legenda žije dál, vyprávěná šeptem v temných chrámech a mezi hvězdami nad Xijingem. Příběh dvou mužů, jejichž láska překonala i smrt.