Heiwu Jie rozdělení a podrobnosti

Palác Krále démonů Ling Yaotiana – Černá svatyně Heiwu

Říše Heiwu Jie, rozpolcená mezi démonickou říši Fentian a duchovní Tianxu, odráží tuto dualitu i ve svém hlavním sídle – Černé svatyni Heiwu. Tento palác, postavený na hranici dvou světů, je mistrovským dílem kontrastu mezi temnotou a světlem, majestátem a děsem.

Lokalita a atmosféra

Černá svatyně se tyčí na úpatí nekonečných mlžných hor, jejichž vrcholky se ztrácí v závoji fialového světla, podobného jeho očím. Říká se, že v těchto mlhách bloudí duše dávno padlých bojovníků a šeptají návštěvníkům zakázaná tajemství. Okolní lesy jsou plné podivných tvorů – éterických duchů s průsvitnými křídly a černých ohnivých lišek, které nikdy nespí.

Samotný palác je obklopen Temným jezerem, jehož hladina je nehybná jako černé zrcadlo, ale když se v noci zvedne vítr, odráží se na ní rudé plameny Fentianu a stříbrné světlo Tianxu. Podle legendy to není obyčejná voda, ale tekutý stín světa mrtvých.

Architektura a výzdoba

Černá svatyně Heiwu je mohutná a působí, jako by ji nevystavěla lidská ruka, ale samotná podstata světa. Její střechy jsou pokryté černým nefritem a stříbrným kovem, který se třpytí jako hvězdy v nekonečné noci. Sloupy jsou vyřezány z temného ebenového dřeva a pokryté starodávnými zaklínadly ve zlatém písmu, které neustále slabě září.

Dlouhé visící lampiony z červeného hedvábí lemují cesty i vchody. Každý z nich je vyzdoben složitými kaligrafickými nápisy – jmény těch, kteří kdysi vládli před Ling Yaotianem. Světlo uvnitř lampionů není obyčejný oheň, ale plameny vyživované dušemi, které slouží paláci i po smrti.

Hlavní síň, Svatyně věčného stínu, je srdcem celého paláce. Obrovské stříbrné dveře nesou vyobrazení dvou světů – na jedné polovině jsou duchové Tianxu, vznášející se v éterické mlze, na druhé démoni Fentianu, hořící v plamenech.

Uvnitř se tyčí trůn z černého jadeitu, posetý stříbrnými a karmínovými drahokamy. Říká se, že trůn sám je živý – cítí úmysly těch, kdo se k němu přiblíží, a dokáže je buď přijmout, nebo pohltit. Nad ním visí obrovská koule démonického světla, která se vznáší bez viditelné podpory a vrhá po celé síni tajuplnou záři.

Zahrady a dvory

Navzdory temné povaze paláce nejsou jeho dvory mrtvé. Nebeské zahrady Heiwu jsou podivuhodným místem, kde se spojují květy duchovního světa s démonickou silou. Rostou zde květiny, které mění barvu podle nálady těch, kteří jimi procházejí, a stromy, jejichž listy šeptají příběhy minulosti, když kolem nich projde někdo s dostatečně silnou duší, aby je slyšel.

V jednom z vnitřních dvorů, Jezerním dvoře duší, se rozkládá hladina vody tak průzračné, že v ní lze spatřit odrazy nejen svého těla, ale i své pravé podstaty. Mnozí se však odváží pohlédnout jen jednou – říká se, že ten, kdo vidí svou pravou podobu, se už nikdy nedokáže vrátit k tomu, kým byl dřív.

Chodby a skrytá místa

Palác má nespočet tajných chodeb, které vedou k místům, kam nesmí vkročit žádný obyčejný smrtelník. Některé chodby jsou zahaleny věčnou mlhou, jiné vedou přímo do podsvětí, kde v temnotě čekají věci, které nesmějí spatřit denní světlo.

V hlubinách paláce se nachází Svatyně zapomenutých králů, místo, kde odpočívají duše těch, kteří kdysi vládli Heiwu Jie. Jsou zde stovky soch, každá představující jednoho z minulých vládců, a v jejich očích se mihotá slabé světlo – jakoby ani po smrti nebyli zcela nehybní.

Závěr

Palác Ling Yaotiana je místem plným paradoxů – krásy i hrůzy, světla i temnoty. Je to místo, kde se svět démonů a svět duchů stékají v jedno a vytvářejí podivnou rovnováhu, kterou udržuje jediná bytost: Král démonů, Ling Yaotian, Duchovní démon nebes.

Palác Bouřného Soumraku (Lei Mù Gōng)

Palác císaře Mo Leie je srdcem moci rodu Hei Yu. Nachází se hluboko v horských údolích zahalených věčnou mlhou, kde slunce nikdy zcela nepronikne skrze těžké dešťové mraky. Každá noc zde působí jako soumrak před bouří a vzduch je vždy naplněn jemnou vlhkostí.

Architektura a uspořádání

Palác je kolosální pevnost, vystavěná v tradičním čínském stylu, ale s temnou, éterickou elegancí. Celý komplex je složen z několika síní, chrámů a pavilonů, propojených kamennými mosty a spletitými chodbami.

• Hlavní brána je vyřezaná z černého ebenového dřeva a zdobená fialovým nefritem. Na jejím povrchu jsou kaligraficky vyryté prastaré zaklínací symboly, které se při bouři lesknou modrofialovým světlem. Nad branou se klene obří černý drak – symbol rodu Hei Yu, jehož oči žhnou bleskovou energií.

• Trůnní síň je největší část paláce. Její strop je vysoký jako bouřné nebe, zdobený freskami zobrazujícími bouře, déšť a démony, kteří se v nich rodí. Trůn Mo Leie stojí na vyvýšeném pódiu a je vytesán z obrovského kusu černého obsidiánu, jeho povrch se zdá téměř tekutý, jako ztuhlá bouře. Za trůnem se táhne neustále se pohybující vodopád mlhy, jehož proud nikdy neutichá.

• Knihovna Stínového Deště ukrývá starodávné spisy rodu Hei Yu. Police jsou vytesané přímo do skály a světlo uvnitř knihovny přichází pouze z plovoucích koulí modrého světla, které se vznášejí mezi regály.

• Chrám Démonického Hromu je místo, kde členové rodu uctívají své předky. Vzduch zde vždy jiskří statickou elektřinou, kamenné sochy předků stojí mezi ohništi, z nichž místo plamenů šlehají fialové blesky.

Dvory a zahrady paláce

Přestože by se mohlo zdát, že sídlo rodu Hei Yu bude pusté a nehostinné, jejich zahrady jsou podivně nádherné – ale temně a melancholicky krásné.

• Démonická zahrada černého deště je tvořena stromy s černými listy, které se ve větru lesknou jako kov. Když přijde bouře, z jejich větví stéká temná mlha připomínající déšť, který nikdy nekončí. Mezi nimi rostou fialové lilie a květiny, které září slabým světlem, jako by ukrývaly blesky.

• Jezero Nočního Hromu je naplněné temně modrou vodou, která se nikdy nezčeří, pokud ji neruší energie rodu Hei Yu. Když se někdo podívá na hladinu, může v ní spatřit odlesky bouří a děsivé vize budoucnosti.

• Most Stříbrného Deště spojuje hlavní palác s vedlejšími pavilony. Jeho povrch je z bílého kamene, ale když prší, stává se průsvitným, jako by byl vytvořen z tekoucí vody.

Rod Hei Yu a jejich dvůr

Démoni rodu Hei Yu jsou hrdí, nezlomní a věční jako samotná bouře. Nevěří ve stabilitu světa – jejich víra spočívá v proměně, v neustálém cyklu zkázy a obnovy.

Jejich dvůr je plný démonických válečníků, kteří ovládají sílu blesků, deště a mlhy. Jejich šaty jsou temné, vyšívané symboly bouře, a jejich oči září energií nebeské zkázy.

• Hlavní rodina sídlí přímo v Paláci Bouřného Soumraku. Jsou to přímí potomci prvního pána bouří, jejich krev je nejsilnější a jejich moc nejničivější.

• Démoničtí generálové nosí brnění, které se leskne jako mokrý kámen po dešti, a jejich meče jsou nabité statickou elektřinou – při každém švihu se ozývá zvuk hromu.

• Dvořané a učenci nejsou jen obyčejní rádci, ale mistři starých umění. Někteří ovládají zaklínadla spojená s deštěm, jiní dokážou číst blesky a předpovídat osudy.

• Strážci Bouřné Pečeti jsou bytosti, které nejsou zcela živé ani mrtvé. Nosí masky z nefritu, a když se pohybují, jejich těla se rozplývají v mlze.

Rod Hei Yu věří, že nic netrvá věčně – ani klid, ani válka. A právě proto se nikdy nepodřizují jiným – vždy budou těmi, kdo přinášejí změnu. Mo Lei, jejich císař, není jen vládcem – je ztělesněním samotné bouře.

V jeho paláci se čas nezastaví – déšť neustává, blesky nikdy nevyhasnou. V říši Černého Deště se nevládne železem a ohněm, ale nevyhnutelností přírodních sil.

Když přichází Mo Lei, svět se otřásá – a bouře následuje v jeho stínu.

Palác Císaře Démonů Krvavého Meče

Hluboko v srdci démonických říší, kde se mlhy toulají jako neklidné přízraky a vzduch je prodchnut vůní kadidel a kovu, se tyčí Palác Krvavého meče – sídlo Rong Xueyina, vládce rodu Xue Jian. Jeho království není pouhým sídlem moci, ale monumentem válečné slávy, kde se historie vypráví nejen v příbězích, ale i v samotných zdech, které pamatují nespočet bitev a korunovaných vítězství.

Architektura – Majestát ukovaný z démonického odkazu

Palác se tyčí na skalnatém hřebeni, kde se černé a karmínové střechy, zdobené draky a plameny, tyčí k nebi jako samotná vůle císaře. Sloupy z rudého jadeitu, vytesané do podoby tančících mečů, podpírají obrovské haly, zatímco pod nimi se vinou černé žulové chodby, v jejichž hlubinách blikají zlaté lampiony, osvětlující krvavé fresky válek minulých i budoucích.

Na nádvořích rudé sakury, jež nikdy neopadávají, rozsévají své květy do větru, jako by samy ctily památku krve, která zde byla prolita. Oltáře válečných předků stojí na každém rohu, věčně planoucí plameny jim vzdávají hold. Při slavnostech se nádvoří rozjasní tisíci létajících luceren, jejichž světlo se odráží od černých mramorových podlah, z nichž některé nesou vytesané mapy dobytých říší.

Trůnní síň – Ztělesnění kruté vznešenosti

V samotném srdci paláce se rozkládá Trůnní síň Krvavého císaře. Obrovské brány, vykládané zlatem a obsidiánem, se otevírají do sálu, kde zlaté výšivky na temně rudých tapiseriích vyprávějí legendy rodu Xue Jian. Vysoko nad hlavami těžké řetězy drží obrovské gongy, jejichž údery ohlašují příchod vládce.

Uprostřed síně trůní Rong Xueyin, usazený na trůnu z černého nefritu, vytesaném ve tvaru draka objímajícího meč. Démonické svitky, popsané prastarými válečnými zákony, visí po stranách a odrážejí se v lesklé podlaze, jako by sama síň byla propastí mezi tímto světem a podsvětím.

Když zde Xueyin soudí své nepřátele, jejich slova se ztrácejí v ozvěnách, zatímco jeho hlas – tichý, chladný a nelítostný – proniká až do morku kostí.

Dvůr rodu Krvavého meče – Démonická aristokracie a válečné klany

Palác obklopují čtvrti, kde přebývají démonické šlechtické rody, každý oddaný válečnému umění. Vznešení válečníci, mistři čepelí a bojových umění, stejně jako taktici, démonští kováři a alchymisté, tvoří páteř dvora.

Váleční mistři, jejichž přízraky mečů se vznášejí po sídle jako věčně bdělí strážci, vedou rituály krve, při nichž démonští válečníci přísahají věrnost pod deštěm rudých okvětních lístků a plamenů. V zahradách mistrů meče, kde proudí černé vodopády, se cvičí následníci rodu – učí se nejen bojovat, ale i ovládat sílící nenávist démonického meče, který pulzuje v jejich duších.

Každé dvorské shromáždění je nejen ukázkou síly, ale i hrou s osudy – politika zde není jemným uměním, nýbrž polem bitvy, kde slova jsou ostří mečů. Šlechtici se sklánějí před císařem, ale jen málokdo se odváží zvednout pohled, když se jejich oči střetnou s rudou září jeho vlastních.

Svatyně předků – Místo, kde sídlí duše padlých

V hlubinách paláce se nachází Svatyně krve, kde plápolají věčné ohně za padlé hrdiny rodu Xue Jian. Zde přebývají duše válečníků, jejichž síla nikdy nezmizela – místo odpočinku, ale i věčného bdění. Xueyin sem přichází, když hledá radu – mezi flétnovými melodiemi, které šeptají slova dávno mrtvých, v temnotě osvětlované pouze světlem pochodní, jejichž plameny vrhají rudé odlesky na stěny plné jmen těch, kteří se nikdy nesklonili.

Závěr – Říše, která dýchá válkou

Království Rong Xueyina není jen sídlem, je to ztělesnění moci a odkazu rodu, který povstal z válek a bude ve válce žít navěky. Každá brána, každý sloup a každý svitek zde vypráví příběh krve, vítězství a nesmrtelnosti – a každý, kdo zde vstoupí, ví, že se ocitl ve světě, kde život i smrt patří tomu, kdo drží meč.

Sídlo klanu Hun Yin

• Hlavní budovy: Starobylé pavilony z černého kamene a tmavého dřeva, jejichž střechy se zvedají do ostrých, zahnutých hřebenů, zdobených vybledlými vyřezávanými symboly. Sloupy jsou popraskané a místy obalené stíny, které se pohybují, jako by měly vlastní vědomí.

• Lampiony: Po celém sídle visí lampiony s namodralým světlem, které nehoří plamenem, ale září slabou energií hladových duší. Některé z lampionů pomalu blikají, jako by jejich světlo bylo narušováno neklidnými duchy.

• Atmosféra: Vzduch je těžký, plný šeptavých hlasů neviditelných entit. Mlžný opar se líně převaluje po dlážděných cestách a zakrývá vše, co by mělo být jasné.

• Dvory a zahrady: Zahrady kdysi mohly být nádherné, ale nyní jsou zarostlé pokroucenými, vysušenými stromy s větvemi jako pařáty. V jezírkách místo vody proudí temná esence, která odráží neklidné stíny.

• Hlavní síň: Srdce sídla je rozlehlá síň s vysokým stropem, kde se vznášejí závoje z potrhané černé látky. Uprostřed stojí velký kamenný trůn, kolem nějž se plazí zlověstná temnota.

Celé sídlo působí jako místo mezi světy, kde hranice mezi živými a mrtvými téměř neexistuje.

Sídlo klanu Sha She

Klan Písečného hada sídlí v rozvalinách starého chrámu, ukrytého hluboko v poušti démonické říše Fentián.

• Architektura:

• Starobylé čínské budovy s plochými střechami a zaoblenými rohy, částečně zasypané pískem.

• Kamenné sloupy zdobené vyřezávanými hady, kteří se vinou kolem sloupoví a vstupních bran.

• Podzemní chodby propojují jednotlivé části sídla, čímž poskytují klanu úkryt před spalujícím sluncem a nepřáteli.

• Osvětlení:

• Po nocích se chrám noří do tmy, přičemž jen pár lampionů z černého hedvábí vrhá tlumené, zlatavé světlo.

• V některých částech visí lampiony s hadími motivy, jejichž plameny blikají podle přítomnosti démonů – pokud blikají nepravidelně, znamená to, že se někdo neviděný pohybuje poblíž.

• Okolní krajina:

• Písečné duny se táhnou do dálky, v některých oblastech se objevují rozpraskané skalní útvary.

• Občas lze narazit na staré rozpadlé pagody či kamenné brány, ztracené v pouštních bouřích.

• Noční obloha nad sídlem je často rudá či oranžová kvůli věčným ohňům Fentiánu, což dodává celému místu tajemnou a hrozivou atmosféru.

Klan Písečného hada je démonickou silou, která dokáže udeřit, než si toho kdokoli všimne. Jsou to mistři manipulace, přizpůsobení a smrtícího umění přežití v nehostinných pustinách démonické říše Heiwu Jie.

Sídlo klanu Kuang Feng 

Pevnost Bouřného nebe, skrytá vysoko v horách, je domovem klanu Kuang Feng. Nachází se na vrcholcích nebeských útesů, kde se vítr nikdy nezastaví a mlha tančí mezi starobylými stavbami.

Architektura

• Levitující pagody – Hlavní sídla klanu jsou vystavěná na skalních římsách, jako by levitovala ve vzduchu. Vysoké pagody s křehce vyhlížejícími střechami pokrytými modrými dlaždicemi se zdají být nehmotné, ale odolávají i nejsilnějším vichřicím.

• Visuté mosty – Města a chrámy jsou propojeny úzkými visutými mosty, spletenými z hedvábných lan a vyztuženými lehkým, ale pevným dřevem. Při větru se mosty jemně pohupují, což je pro neznalé smrtelně nebezpečné.

• Otevřené pavilony – Budovy nemají těžké dveře ani silné zdi, místo toho jsou stavěné s otevřenými prostory, aby jimi mohl neomezeně proudit vítr. Vchody jsou zdobené jemnými záclonami z průhledné látky, která se třepotá ve větru jako závoje bohyně.

• Stříbrné střechy – Některé stavby mají střechy vykládané jemnými plíšky, které odrážejí měsíční světlo a při bouři se třpytí jako blesky na obloze.

Prostředí a atmosféra

• Nekonečné mraky – Pevnost se nachází tak vysoko, že její obyvatelé často vidí pouze moře mraků pod sebou.

• Tančící mlha – Mlžné proudy se vinou mezi chrámy a budovami, někdy zcela zahalují krajinu, jindy vytvářejí průsvitné závoje, které se mění s pohybem větru.

• Větrné zvonky – Po celém sídle jsou zavěšené jemné stříbrné zvonky, které zvoní s každým poryvem větru. Každý zvuk má svůj význam – varování, klid, vítání hostů či pozdrav předkům.

• Modré lampiony – V noci sídlo ozařují tisíce lampionů naplněných duchovní energií. Světlo těchto lampionů není statické – pohybuje se s větrem, někdy bliká nebo zcela mizí ve tmě, což vytváří iluzi pohyblivých hvězd.

Zahrady a přírodní prvky

• Nebeské vodopády – Ze skalních výběžků stékají tenké, lehké proudy vody, které se někdy ve větru rozptylují na jemnou mlhu.

• Duchovní stromy – Ve dvorcích rostou staré zkroucené stromy s bílými listy, které se nikdy nehýbou bez větru, ale když vane, šustí jako šeptající duchové.

• Skryté svatyně – Po celém území jsou drobné svatyně zasvěcené větrným bohům a předkům klanu. Každá svatyně má malé kamenné sochy s obětinami – hedvábné stuhy, kadidlo a drobné zvonky.

Pevnost Bouřného nebe je místo, kde se prolíná nebe a země, kde vítr nikdy neutichá a kde klan Kuang Feng žije v souladu se silami přírody.

Sídlo Klanu Bílého Tygra

Uprostřed mlhavých horských vrcholků, kde se noc nikdy zcela nevytrácí, se rozprostírá sídlo Klanu Bílého Tygra – pevnost zahalená v ledovém tichu a stříbřitém svitu měsíce.

Hlavní palác a architektura

Sídlo je rozlehlý komplex propojených pavilonů, jejichž střechy se mírně prohýbají v tradičním čínském stylu, připomínajíce hřbety šelem v klidném lovu. Každá střešní taška je z bílého porcelánu, hladkého a chladného jako led, zatímco okraje jsou lemovány stříbrnými draky a vyobrazeními tygrů s vyceněnými tesáky.

Hlavní palác je postaven z černého kamene, který v měsíčním světle působí téměř kovově. Vysoké brány zdobí řezby démonických tygrů v pohybu – jejich svaly napjaté k útoku, oči z nefritu planoucí ve tmě. Masivní sloupy podél nádvoří jsou pokryté složitými rytinami připomínajícími šlépěje šelem otisknuté do kamene.

Nádvoří a lampiony

Nádvoří jsou rozsáhlá, vydlážděná bílým mramorem proťatým tmavými pruhy, které evokují tygří srst. Vzduchem se vznáší jemný zvuk větrných zvonků zavěšených pod okapy – každý pohyb větru je rozechvívá, jejich zvuk je hluboký a chladný, jako ozvěna ze světa duchů.

Po celém sídle visí lampiony – ale ne zářivé, zlaté jako v běžných sídlech, nýbrž mléčně bílé, vyřezávané do tvarů tygřích lebek. Světlo v nich poblikává namodralým nádechem, působí spíše jako chladné mihotání vzdálených hvězd než hřejivý plamen. Některé lampiony jsou zavěšené na dlouhých stříbrných řetězech, jemně se pohupující ve větru, jejich odlesky se třpytí na povrchu kamenných zdí.

Zahrady a okolí

V zadní části sídla se nachází rozsáhlá zahrada, kde se mezi pokroucenými borovicemi klikatí cestičky z bílého písku, občas přerušované černými kameny pokrytými stříbrnými runami. Jezírka mají temnou hladinu, která odráží pouze světlo měsíce, jako by nepoznala žádné jiné barvy. Na jejich povrchu plují bílé lotosy, jejich okraje slabě září, jako by byly nasáklé noční esencí.

Dřevěné mostky vedoucí přes vodní plochy mají zábradlí zdobené motivy tygřích drápů a každý krok po nich vydává sotva slyšitelné vrzání, jako by se pod nohama ozýval šepot minulosti.

Atmosféra

Celé sídlo působí jako místo, kde se zastavil čas – žádné jasné barvy, žádné křiklavé ozdoby, pouze chladná elegance v tónech černé, bílé a stříbrné. Každý kout této pevnosti v sobě nese divokost a nepřístupnost, stejně jako samy duše těch, kdo zde žijí.